Ne, neděste se, nebudu psát o problémech hospodaření s vodou. Začínám psát svůj blog věnovaný matematice a její popularizace především mezi dítky II. stupně základních škol. Nadpis jen připomíná zoufalství rodičů, k nimž přichází jejich ratolest s nešťastným výrazem a sešitem plným domácích úloh podobného ražení.
Shodou různých okolností, náhod a snad i přání jsem se dostala k matematice. Zároveň cítím, že v dnešní době obliba matematiky přímo brutálně klesá. Její možnosti a důležitost není dostatečně oceněna, dalo by se říci, že je tak trochu zatracována.
Studenti, žáci často uvažují o matematice jako o předmětu, kterému je dobré se za každou cenu vyhnout. Trochu tomu napomáhá i systém českých maturit.
Ani má cesta k matematice nebyla přímočará
Když jsem byla dívka školou povinná, vždycky jsem se snažila mít ty krásné jedničky, aby mě měla ráda paní učitelka, maminka, tatínek,….. a tak začal ten kolotoč. Cítila jsem se vždycky strašně svázaná tím břemenem úspěšné školačky, vždyť by mě přece pak neměli rádi.
Matematika v té době byla pro mě poměrně stresující záležitost, hrůza mě obcházela, když během neustálých testů a pětiminutovek pan učitel chodil a vytahoval si písemku každého pátého v lavici. A co teprve slovní úlohy, z jejich krkolomnosti jsem byla vystresovaná již od nedělního odpoledne. Matematika střední školy byla pouze o biflování různých postupů bez zvláštního porozumění a pochopení souvislostí, jen se vršilo další a další šprtání.
Stále jsem všechno zvládala, ale pořád jen za tím účelem, aby byla velebená moje malá dušička.
Matematiku na vysoké škole mi připomíná pouze hláška mého spolužáka, který se po značně vyčerpávající noci, prezentoval u tabule s poznámkou: „Momentálně mě nic nenapadá“. No měl pravdu, prostě pusto prázdno.
A jsem dospělá
Léta šla a má budoucí profese mě přece jenom s matematikou spojovala, stala jsem se úspěšnou účetní a následně i daňovou poradkyní. Přes všechny dobré věci, práce mě skutečně po výraznou část mého profesního života plně pohltila, jsem začala nespokojenost a vyčerpání z mé práce. Problém byl, že jsem nevěděla, jak z kola ven.
Z rodiče učitelem
Čas ubíhal a já jsem byla postavena do role rodiče, který tak nějak nuceně začal s matematikou koketovat. Školní nároky stoupaly a my jsme společně řešili algebraické výrazy, počítali rozlohy zahrad prapodivných tvarů, objemy ne zcela napuštěných bazénu (proboha, proč si lidé ten bazén nenapustí plný!), spotřebovali neskutečně modré barvy na natření vnitřků bazénů.
Co teprve když Tonda vyjel v 9 hodin ráno na kole, za hodinu za ním vyrazil tatínek ve škodovce, a nedej bože, když proti nim drandila babička na motocyklu, no kdy se tahle povedená trojka potkala, to byla pro nás skutečná záhada.
V té době jsem matematiku vnímala jako něco okrajového, co mě zdržuje a přivádí k šílenství. No a pak přišly přijímací zkoušky na střední. Spolu s dcerou jsme počítaly a počítaly………… Bylo to jako lavina, ráno jsem vstala a rychle počítala, protože mě to začínalo BAVIT.
Prozření
Začala jsem se na matematiku dívat jako na úžasnou hádanku, na kterou chci najít odpověď. Pokaždé když jsme vyřešily zapeklitou slovní úlohu, byla to čirá radost. Dcera reagovala: „Vždyť ono to vlastně není ani tak složité“.
Takto začala má láska k matematice. Plyne z toho jedno velké poučení:
Pokud změníš úhel pohledu na matematiku, ona tě začne odměňovat v podobě radosti z poznaného a vyřešeného.
Pokud se pokusíme v našich dětech objevit ukrytého badatele a hádankáře, budeme mít částečně vyhráno. Moc bych si přála toto moje prozření zprostředkovat i pro vaše školáky. Toto by mohl být klíč k zpopularizování matematiky.
Změňme nechuť ve zvědavost, odpor v nadšení, převeďme matematické výrazy do řeči puberťáků, do zábavného hledání a nalézání.
Jmenuji se Helena Janáková a matematika je pro mě jedna velká ÚŽASNÁ HRA. A to je přesně ta věc, kterou nabízím vašim dětem – ZMĚNIT pohled a přístup k matematice. Společně přejdeme od memorování k pochopení, od biflování k odvození, zbavíme se stresu z hodin matematiky a prožijeme radost z dobrých známek. Více o mně si můžete přečíst v mém příběhu.