Můj příběh
Matematika se šťastným koncem, aneb můj příběh matematického nadšence
Můj současný život mě zcela uspokojuje, vnímám to jako dar, který mi byl seslán po letech tápání a hledání. Našla jsem radost a uspokojení v práci, která mě skutečně baví. Zároveň mám dostatek času věnovat se své velké zálibě, kterou je malování, svému manželovi a snášet výlevy mých pubertálních potomků.
Stres, stres a zase stres (proč to tak musí být?)
Musím ale přiznat, že to vždycky nebylo takhle báječné. V minulosti jsem pracovala v korporátní sféře, věnovala jsem se účetnictví a složila zkoušku daňového poradce. Mnoho let mě práce skutečně bavila. Ovšem s postupem času jsem začala cítit, že dřívější zapálení a zájem opadá. Připadala jsem si naprosto vyčerpaná, bez radosti a uspokojení.
Každodenní rutina, nekonečné hodiny práce u počítače, šéf, který práci nedokáže ocenit, prostředí plné karierních jedinců, ostrých loktů a tvrdých pěstí. Po práci honem domu, další kolotoč v domácnosti. Byla jsem sice skvělá účetní, ale velkou radost mi to nepřinášelo. Když nejsem šťastná a spokojená já, co pak moje děti? Budou umět jednou ony být šťastné?
Toužila jsem všechno změnit, přímo jsem o tom snila, v noci nespala a přemítala, kam bych měla svůj život směřovat, aby mi přinášel potěšení.
No, a ono to skutečně přišlo ……
Jak se říká, byla jsem vždy studijní typ. Po střední škole jsem zamířila na Vysokou školu ekonomickou, po jejím zdárném dokončení jsem absolvovala řadu dalších vzdělávacích kurzů, zkoušky daňového poradce, jazykové kurzy.
Nevím, zda to byla náhoda, či nějaký můj úkol, ale od školních let mého dítěte, jsem se věnovala jeho vzdělávání. Po nástupu do první třídy se totiž začaly objevovat problémy se školní výukou, chodili jsme po všech možných vyšetřeních, absolvovali různé podpůrné techniky – biofeedback, rozvoj jemné, hrubé motoriky, ale poruchy učení přetrvávaly.
Byla jsem úplně nešťastná, co s ním bude, jak se vypořádá se školou?
A tak, postupem času jsem přirozeně vplula do toho, že jsem se stala jeho domácí „paní učitelkou“. Světe, div se. Při naší společné práci se synovi dařilo zvládat školní nároky, uspěl u přijímacích zkoušek a vystudoval střední školu s maturitou a tento rok (2023) úspěšně odmaturoval! Nikdy však nezapomenu na naše návštěvy u odborníků a jejich „poznámky“.
Tato má schopnost zvládat školní přípravu se později ukázala užitečná také u mého druhého dítěte, a to již souvisí s mým příběhem.
V 9. třídě, v době přípravy k přijímacím zkouškám z matematiky jsem zjistila, že je tady celkem velký problém s matematikou, didaktické testy byly zcela nepřekonatelným oříškem. Zprvu se mi nijak zvlášť nechtělo jít právě do matematiky, ale co by pro ně člověk neudělal, že? Začaly hodiny bádání nad zapeklitými slovními úlohami, vysvětlování rovnic, počítání úhlů, procentní výpočty.
Z bezradného a vystresovaného rodiče matematickým nadšencem
Najednou mi matematika zcela vstoupila do života a začala mě úplně pohlcovat, stávalo se mi, že jsem se v noci vzbudila a naskočila mi řešení slovní úlohy, kterou jsme se večer trápili (a to se mi, přátelé, stává i dnes) a jak šel čas, začalo to všechno do sebe zapadat.
Ráno jsem rychle běžela ke stolu, abych si mohla spočítat alespoň pár matematických příkladů. Práce šla stranou, počítala jsem a počítala, což také dělám dodnes. Slovní úlohy mi připadají jako zajímavé hádanky, rovnice přinášejí čirou radost, velikost úhlů je tak akorát, objemy těles jsou naprosto elegantní a rovinné útvary bezmezné hříčky.
Přestala jsem se stresovat jako dříve, dcera uspěla a byla přijata na gymnázium. Objevila se však další úplně úžasná věc, má dcera, (což je tedy skutečně co říci -není většího kritika mé osoby), prohlásila: „Kdybys nebyla moje máma, tak jsi super učitelka“. A najednou mi to došlo.
Vlastně pořád něco vysvětluji, asi to umím….
Už do dětských let jsem si hrála na paní učitelku, čímž nejvíce trpěl můj tatínek, ale byl to dobrý člověk. Po jeho příchodu z práce a lehké svačině, jsem již vytahovala učebnice, byl to můj „první žák“.
Uvědomila jsem si, že mi přináší radost komunikovat s puberťáky, vysvětlovat jim různé typy matematických dovedností, objevovat s nimi záludnosti algebry. Vše ovšem z trochu jiného úhlu pohledu, než na který je většina z nás zvyklá, bez zbytečného drilování vzorečků, daných postupů. Vidím, že v matematice je možné řadu věcí odvodit, zjednodušit.
Začala jsem doučovat děti z 8. a 9. třídy, snažím se jim svůj přístup radosti a pohledu na matematiku zprostředkovat a převést alespoň částečně do jejich řeči. Musím říci, že to je práce, která mě činí neskonale šťastnou. Jedno vím jistě, chce to hodně povzbuzovat, zažívat první malé úspěchy i v tak málo oblíbeném předmětu, jakým matematika v současnosti je.
Na druhou stranu jsem zažila nedávno zkušenost, kdy se dětem, které se zlepšily v matematice, zvýšilo sebevědomí, a začaly se zlepšovat i v jiných oblastech svého života. Když najednou přišel ten moment prozření, pochopení, jakýsi „Aha moment“, byla to obrovská úleva nejenom pro ně, ale i pro jejich RODIČE. A o tom něco vím.
Co udělat pro naši 8. třídu?
Dle mého názoru 8. třída začíná být pro děti poměrně složitá, matematika je těžká a zároveň je to čas, kdy již děti společně se svými rodiči začínají uvažovat o střední škole.
V dnešní době drahých a exkluzivních dárků, mobilů a jiných elektronických výdobytků, může být zajímavé a konec konců i rozumné dát dětem neobvyklý dar, službu a pomoc, kterou možná hned okamžitě neocení, ale sám čas ukáže, jak rozumné rozhodnutí to bylo.
RODIČE, přemýšlejte a POMOZTE, podejte svým dětem pomocnou roku a přispějte ke ZLEPŠENÍ JEJICH PROSPĚCHU Z MATEMATIKY, umožněte dětem zažít pocit radosti, úspěchu a klidu při hodinách matematiky v jejich třídě. Děti mohou do 9. třídy vstupovat s daleko větší jistotou, neboť tento rok bývá vzhledem k přijímacím zkouškám z matematiky a českého jazyka dost náročný.
Mám pro Vás řešení:
kurz „ Rodiče, zkuste nám pomoci s Matematikou PRO OSMÁKY“, kde učím matematické dovednosti tohoto ročníku s přesahem do látky 7. třídy, např. procentní výpočty.